Když padl socialistický režim a přiblížila se doba narovnávání cen, tedy mělo skončit dotování potravin na úkor předražené elektroniky a dalšího ‚luxusního‘ zboží, nakoupil jsem docela slušnou hromádku kostek Masoxu. Inu, říkal jsem si, že budu mít aspoň na nějakou dobu vystaráno a vydělám na tom. Nevydělal jsem ale pochopitelně nic, protože to nebyla ideální investice. Tento sortiment o moc nezdražil, a nakonec jsem většinu vyhodil, protože jsem to nemohl už ani cítit.
Pak jsem si nakupoval ze svých malých výplat konvertibilní měny. Jejich kurs posiloval, to jak našinci mohli náhle cestovat do ciziny a uspokojovat zde za valuty své desítky let neuspokojované touhy. Vložil jsem do toho dost korun, abych na tom pak prodělal, to když se trh nasytil a zájem o cizí měny poklesl.
Relativně nedávno jsem pak nakoupil britské libry levnější kvůli nejistotě, zda tato země zůstane v EU či ne. Věřil jsem, že zůstane a její měna opět posílí a já na tom vydělám. Ale Britové odešli a hodnota této mojí investice dost citelně poklesla.
Prostě jsem dělal různé špatné investice a doplácel na to. Ale mohl jsem se aspoň vymluvit na to, že jsem jen obyčejný člověk, který do zákulisí světa financí a ekonomiky moc nevidí.
Ale Česká národní banka by do toho asi vidět měla. A měla by dělat moudřejší rozhodnutí než já za mladých let. Ale když se nad tím zamyslím, je tomu dlouhodobě docela jinak. V uplynulých letech naše centrální banka rozprodala prakticky všechny své zlaté rezervy. Vyměnila je za eura, která považovala za daleko výhodnější. Protože zlato prý může jenom někde ležet, ale nedá se na rozdíl od peněz investovat. A dnes? Dnes, když je zlato o mnoho cennější než tehdy, ho ČNB draze nakupuje zpět. A chce se dostat ze současných dvanácti tun zlatých rezerv možná až na sto tun.
ČNB své zlato levně prodala a nyní ho draze nakupuje zpět. Zatím nakoupila dvě tuny za letošní první čtvrtletí. Takže je vlastně hloupá jako já zamlada.
