Všem, kdo se v tom aspoň trochu vyznají, je známo, že se různé peníze navzájem směňují. A aby při podobných výměnách peněz nikdo neobohacoval na úkor druhého a někdo na tom naopak nežádoucně netratil, musí existovat kurzy měn, které navzájem vyhovují oběma stranám. A je pochopitelné, že aby byly měny atraktivní, byl o ně zájem a měly hodnotu, musí být tyto co nejstabilnější. Protože ví-li se, co se dá od kterých peněz čekat, je to pro ně a jejich držitele lepší, než když panuje nejistota, jak se to bude s některou měnou vyvíjet.
A aby to fungovalo, je potřeba mít centrální banky, které měny ovlivňují tak, jak je to třeba. U nás je to Česká národní banka (ČNB).
A co zmíněná národní banka udělala pro naši měnu v uplynulém roce? A s jakým výsledkem?
Na konci loňského roku dosáhla naše měna své nejsilnější úrovně od konce roku 2008, což mohli kvitovat s povděkem hlavně našinci nakupující zboží nebo využívající služby zahraničního původu, jimž toto zlevnilo. Čím levnější totiž bylo euro vlivem tvrdnoucí české měny, tím bylo vše za něj pořizované levnější pro ty, kdo platili právě korunami.
Ovšem za zpevňováním kurzu měny musí vždy něco stát. To se neděje samo od sebe jenom tak. A pokud se budeme bavit o tom, proč naše měna zpevnila třeba vůči euru, stalo se tak proto, že od května do listopadu ČNB ve prospěch naší měny intervenovala. Tedy utrácela peníze, aby udržela naši měnu silnější, a za uvedené období ji to stálo 25,6 miliardy eur. Skoro šestnáct procent našich devizových rezerv padlo na to, aby si naše měna udržela stabilitu.
A teprve od listopadu takové vynakládání deviz v zájmu stability naší měny ustalo, tato zpevnila i sama a dál už ČNB intervenuje jenom tím, že dává světu vědět, že je opět ochotna intervenovat, kdyby to bylo potřeba. Což má na kurs měny rovněž vliv. Ale daleko spíše nám nakonec pomohla lepší nálada na světových trzích, která zapříčinila i větší ochotu investovat do rizikovějších měn, jako je třeba právě ta naše, plus lepší vývoj energetické krize.
