Centrální banky jednotlivých států nebo skupin států využívajících tutéž měnu se starají o to, aby tu byly peníze penězi. A to pokud možno co nejžádanějšími a nejlépe fungujícími penězi. Nebýt jich, nebyly by peníze nic víc než materiál, ze kterého jsou tyto vyrobeny. To centrální banky určitými způsoby garantují, že se peníze jako oběživo udrží, že budou plnit tu funkci, jež se od nich očekává.
A co dělají centrální banky mnoha států právě v dnešní době? Není žádným tajemstvím, že skupují ve velkém zlato. Tento kov se těší nebývalé poptávce právě ze strany centrálních bank, které si jím vytvářejí své zlaté rezervy, jež jsou považovány za jistotu v nejistých dobách.
Znáte to – kdo má zlato, sežene za něj peníze kdykoliv, a kdo má zlata dost, ten je považován za solventního a finančně důvěryhodného.
Jenom v první čtvrtině letošního roku nakoupily různé centrální banky onen cenný kov v nebývalé míře. Nakoupily 228 tun zlata. A zájem neměly jenom centrální banky Singapuru, Číny a Turecka, ale i ta naše, tedy Česká národní banka.
Loni nakoupily centrální banky rekordních 1.078 tun zlata a letos tento trend pokračoval, takže měly centrální banky v letošním prvním čtvrtletí o 176 procent větší zlaté rezervy než o rok dříve.
Česká národní banka ale měla na sklonku loňského roku pouhých dvanáct tun zlata, tedy daleko méně než centrální banky Singapuru, Číny, Turecka a Indie, které mají stovky, ba i přes dva tisíce tun. Ale to se má do značné míry změnit. ČNB má podle svého guvernéra Michla zvýšit své zlaté rezervy až na sto tun. A to proto, že zlato dnes stojí už přes dva tisíce dolarů za unci a je tedy drahé.
A to, co mě v této souvislosti o ČNB napadá, není rozhodně libozvučné a lichotivé. Byla to přece Česká národní banka, která v průběhu předchozích let rozprodala za menší peníze české zlato s tím, že není výhodné ho mít, že jsou lepší peníze, které se dají na rozdíl od zlata otáčet. A nyní kupuje zlato draze zpět. Aby se tím třeba zaručilo, že má naše měna stále ještě nějakou hodnotu.
