Když člověka zaskočí nečekaný výdaj, může mu tento i docela zavařit. Protože je prý u nás možná až třetina lidí v situaci, v níž je pro ně problémem zaplatit takový výdaj ve výši třeba i jen jednoho jediného měsíčního platu.
Když je člověk takto zaskočen a není vyhnutí, musí si prostě vzít půjčku. A člověk nejednou užasne, vidí-li, jak propastný může být u takových malých půjček rozdíl v jejich ceně. Někde se může přeplatit až stonásobně víc než jinde.
Ovšem cena je pouze jedním z patnácti parametrů, podle nichž lze mikropůjčky, kreditní karty či kontokorenty porovnávat. Svou roli tu hrají i náklady, jež s takovou půjčkou souvisejí nebo mohou třeba v případě opožděného splácení souviset, i transparentnost, i klientská vstřícnost atd.
Ne všude se nabízejí na webu poskytovatelů takových půjček vzory smluv a obchodní podmínky, ne všude je k dispozici kalkulačka, jež by umožňovala spočítat si předem, na kolik nějaký ten úvěr vyjde, ne všude se nabízejí reprezentativní příklady. Ne všude je známo, kolik dostane nesplácející dlužník upomínek a na kolik ho tyto přijdou, jaké jsou v takovém případě sankce, úroky z prodlení, obchodní úroky dle smluvních podmínek, náklady nalézacího řízení a cena vymáhání. Někde mají různé ceny pro různé klienty, někde se vyskytují třeba poplatky za posouzení, poskytnutí nebo čerpání úvěru, poplatky za správu či vedení účtu, který si je u takového úvěru nezbytné založit, někde se neprověřují žadatelé v otázce schopnosti splácet, což zvyšuje pro dlužníky riziko neschopnosti dostát svým závazkům.
A tak je prostě pro laika skoro nemožné se v této záplavě různých skutečností vyznat. A někdo tak zaplatí za desetitisícovou půjčku na třicet dní se třemi následnými prodlouženími vždy o třicet dní u kreditní karty pouhých 290 korun, ovšem může to být až 1318 korun, u kontokorentu může totéž stát od 564 do 880 korun a v případě internetového mikroúvěru 164 až 18572 korun.
A věřte, že to poslední číslo skutečně není překlep.