Co jako lidé vůbec potřebujeme?

Aneb přemýšlení o životě a financích
Abychom veškeré ty věřitele, dlužníky, dluhy, exekuce, úroky, sazby a celou ekonomickou situaci, respektive veškeré finance trochu odlehčili, můžeme si zapřemýšlet, jak to v našem 21. století chodí, co vlastně k životu potřebujeme a co je pro náš život nezbytně důležité. Zůstaneme-li pořád v situaci z pohledu financí, pak se můžeme podívat například na banky. Potřebujeme banky k životu? Ano, pokud to nevydržíte bez nějaké půjčky. Kdysi nebylo internetové bankovnictví, kdysi v minulosti lidé neměli založené účty, neměli karty a neplatili v obchodech bez hotovosti. Výplatu dostávali na ruku, v obchodech platili hotovostí, a pokud jim něco zbylo, tak si doma dali dvacetník do prasátka. Ani v dnešní době nepotřebujete banky, pokud nepotřebujete půjčky. A proč lidé potřebují půjčky? Protože chtějí víc! Chtějí něco, co nemají. Chtějí si pořídit bydlení, o kterém je velice často řeč, alespoň v poslední době, protože získání hypotéky z běžné banky se čím dál více komplikuje a není to tak jednoduché, jak to bylo snadné například loni nebo předloni. Půjčky si bereme často z toho důvodu, že chceme něco navíc. Nestačilo by nám bydlet někde v chatce s malou zahrádkou? Ne to je nám málo. Nestačila by nám malá garsonka? Nestačila, potřebujeme pětipokojový byt. Proč? Ano, samozřejmě, protože máme milion věcí a musíme je někam dát. Nestačily by nám jedny boty, jedna bunda a pár triček? Ne to by nám nestačilo, protože musíme mít všechno! Nestačilo by nám bydlet někde na samotě u lesa, bez elektřiny a přívodu vody? Jen tak kempovat v nějakém ručně postaveném srubu, koupat se o půlnoci v nedalekém jezírku v lese, chodit pro vodu ke studánce a vařit si na ohni? Pěstovat místní suroviny u chaloupky a vařit jenom z toho, co nám příroda poskytne? Jako z pohádky, ale pro náš moderní svět naprosto nepochopitelná a nepředstavitelná představa. To jsme tak nenasytní a musíme mít pořád vše? Jen si to vezměte, kolik zbytků a jídla, které nespotřebujete, se denně vyhazuje. Tak daleko jsme se dostali, že už si ani neumíme představit, jaký byl v našem státě život ještě například v minulém století. Jak se za posledních sto let všechno změnilo. A jak za posledních tisíc let. Stále plujeme kupředu, jenomže už to není pouze plutí, ale poslední dobou to trochu drhne, takže se spíše prodíráme kupředu. Kupředu a kupředu, ale jak daleko tak rychlým způsobem můžeme ještě dojít? Jsme zvyklí zaopatřovat vlastní rodinu, jsme zvyklí, že se přizpůsobujeme moderním trendům, tak doufejme, že i v budoucnu se budeme mít pořád čemu přizpůsobovat.