Náš stát má značný deficit, jak se říká poněkud eufemisticky tomu, že má obří dluhy. A protože se musí dluhy kromě jejich dělání i splácet, je logické, že dnes naši mocní hledají způsoby, jak si na vyrovnávání dluhů peníze pořídit. A samozřejmě je musela napadnout i záležitost daní. Kterými by se peníze získaly od prostého lidu.
A tak se nyní přemýšlí nad tím, jak upravit třeba daň z přidané hodnoty, aby z této našim vládním kruhům káplo více. A kdo hledá, najde.
Aby se z DPH, jež se státu vybírá pohodlně, protože ji pro něj vlastně vyberou prodejci, získalo více, máme mít od příštího roku namísto dvou snížených sazeb, té deseti- a patnáctiprocentní, jenom jednu. A to pochopitelně bližší k té vyšší, tedy třinácti- či čtrnáctiprocentní. A nejeden doposud daňové zvýhodněný obor by se měl přesunout do vyšší kategorie, tedy měl by se zdaňovat jednadvacetiprocentně.
Pokud dojde ke změně u dvou nižších sazeb DPH, dá se předpokládat zdražení takových věcí, jako jsou léky, vodné a stočné, kultura, knihy a tisk, ubytování, kadeřnictví a jídlo a čepované pivo v restauracích. A naopak nelze předpokládat, že by zlevnilo to, co by si poklesem daně z patnácti na třináct či čtrnáct procent polepšilo, jako jsou potraviny, hromadná doprava a podobně.
Vláda pochopitelně lidem tvrdí, že jde hlavně o zjednodušení systému zdanění. Ale ve skutečnosti je jí takové zjednodušení lhostejné a hlavní je vyšší výnosnost DPH. Která je potřeba, aby stát platil dluhy nebo aspoň nedělal tak velké dluhy nové. A zvýhodněné tak má zůstat jenom to, co je důležité ze sociálních či zdravotních důvodů. Skončit má zvýhodňování toho, co bylo níže úročené kvůli vlivu pandemie, jež pominula, nebo co mělo přinést výhody těm, u nichž chtěla minulá vláda zavést nově EET, což už se ale nestalo, a podobně.
Státní rozpočet prostě dosáhl loni deficitu 360,4 miliardy korun a vybraná DPH činila 536,2 miliardy. Z čehož je jasně vidět, jak je tato daň pro vládnoucí kruhy důležitá. A jak je pro ně tedy žádoucí vsadit na ni při ždímání peněz z prostého lidu.
