Už od chvíle, kdy se rozpadlo Československo, patřili Slováci k našim nejdůležitějším zahraničním obchodním partnerům. A nejinak je tomu dodnes, kdy je Slovensko naším druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem, hned po Německu. Inu, nezapře se, že jsme byli kdysi v rámci jediného státu významně ekonomicky propojeni a tato realita zůstala zachována dodnes. Jenom v loňském roce byl náš vývoz na Slovensko v hodnotě 440 miliard korun a zpět mířily slovenské dodávky v hodnotě celkem 13 miliard eur. Takže v našem případě činil export na Slovensko jednu desetinu celého našeho vývozu.
Inu, naši obchodníci a podnikatelé mají tradičně dobré vztahy a mnohé z našich firem jsou natolik úzce propojené, že si nelze představit, že bychom se bez sebe navzájem dokázali obejít.
Tím nejvýznamnějším v česko-slovenském obchodě jsou automobily a součástky a příslušenství k nim. Od nás jsme za dobu od rozdělení státu vyvezli na Slovensko více než 900.000 aut a k nám jich pro změnu dovezli přes 190.000, a co se investic týká, pak z těch našich přímých, od českých subjektů, mířilo 7,2 procenta na Slovensko; a opačným směrem to bylo 3,5 procenta investic slovenských. A pokud bychom se bavili o obratu ve vzájemném obchodě, byl tento loni 23,6 miliard eur, tedy o 8,2 procenta větší než v roce předchozím.
A co naše vzájemné obchodování snad jako jediné komplikuje? Především rozdílná měna, protože zatímco Slováci už dávno přešli na eura, my stále ještě používáme svou měnu vlastní. Což ale nebrání tomu, aby Češi vlastnili a provozovali asi 13.800 firem na Slovensku, zatímco Slováci mají přes čtrnáct tisíc firem v České republice.
Československo je prostě už dávnou minulostí, ale přesto nás to k sobě pořád ještě táhne. Nebo možná právě proto. Dnes už totiž nenadávají Slováci nám, že je bereme ekonomicky na hůl, a my jim nevyčítáme, že vše, co vzniklo za socialismu na Slovensku, bylo hlavně na úkor Čechů.
