Pamatuji ty doby, a tak vím, o čem mluvím. Žili jsme tehdy na té nesprávné straně železné opony, ale moc blízko na to, abychom nevěděli zhola nic o tom, jak to vypadá na její druhé straně. I našinci se někdy dostali na západ, i lidé ze západu se dostávali k nám, a to nevyhnutelně vedlo ke srovnávání. A snad každý malý český človíček záviděl těm z kapitalistické ciziny hlavně jejich platy a možnosti.
Záviděli jsme těm cizincům, co si u nás mohou za své peníze dovolit. A také jsme jim záviděli jejich tvrdou měnu, po níž u nás byla neustále nedostatečně uspokojovaná poptávka. Bylo tehdy docela běžné, že kdo se chtěl mít lépe, obracel se na známé s příbuzenstvem v cizině nebo na veksláky a kupoval od nich ony cizí peníze za ceny horentní vzhledem k tomu, co jsme si u nás ve státním sektoru vydělávali. Brali jsme takové cizí peníze všemi deseti, i když jsme současně nadávali na to, jak to není fér. Jak by měla být třeba západoněmecká marka v porovnání našich a jejich průměrných výdělků za tři koruny, a ne za dvacet, případně dolar za pět korun, a ne za třicet. Ale nebylo nám to nic platné. Mohli jsme být rádi, pokud jsme takové cizí peníze chtěli a současně i někde sehnali.
Po sametové revoluci se zřejmě ještě přitvrdilo. Konvertibilní měny jsme si sice už mohli koupit, nejdřív v limitovaném množství a následně už v množství libovolném, ale kolik jenom kolem toho bylo zlé krve! Jak my obětujeme pro nás ohromné peníze, abychom se v cizině cítili jako žebráci, zatímco ti ze západu u nás nakupovali jako diví. Kolikrát jsme jenom slyšeli, že se má kurs konvertibilních měn zkorigovat v náš prospěch a neprospěch cizinců, jinak nás tito nakonec vyžerou a na nás už tu nic nezbude! Ale trh byl trh, a tak se nic nezměnilo.
A až o hodně později jsme se s panující situací smířili. Ceny se srovnaly, příjmy lidí do značné míry také. A tak jsme se i při podobně nepříznivých kurzech měn jako kdysi se situací smířili. A to je dobře. Někde se se svými penězi cítíme i nadále chudí, někde se ale máme lépe než místní obyvatelstvo. A díky tomu už nám moc nevadí, že o směně peněz rozhoduje trh. Ne to, co by si přál někdo, kdo se bojí, že nás cizinci ‚vyžerou‘.
