Všichni musíme nějak žít. Kdy už jsme na světě, musíme tu nějak vydržet, dokud naše pomyslná svíce života nedohoří. Ale je jasné, že ne všichni žijeme stejně. A i kdybychom chtěli žít lépe, nemáme jisté, že nám v tom bude přáno. Jak o tom vypovídají i statistiky, třeba ty od Českého statistického úřadu.
Tyto statistiky dokážou vypovídat o ledasčem. Třeba i o tom, jaký život vedeme. A jak jsme na tom třeba po finanční stránce, což je něco, co se náramně snadno statisticky zpracovává.
A co statistiky zjišťují, pokud se zabývají našimi příjmy? Například to, že jsou na tom u nás rodiny s dětmi po ekonomické stránce hůř než ty bez dětí. Že jsou domácnosti s dětmi prostě chudší.
U nás prý máme jeden a půl milionu domácností, v nichž žije aspoň jedno vyživované dítě. A je to celá třetina všech domácností v České republice.
A pokud se týká průměrného příjmu na každého člena domácnosti, tedy pokud se rozdělí všechny příjmy domácnosti rovným dílem mezi všechny její členy, dozvídáme se, že tu na každého člena jakékoliv domácnosti připadalo v roce 2020, o kterém jsou k dispozici nejnovější spolehlivé údaje, 18.342 Kč měsíčně.
A jak na tom byly jenom domácnosti s dětmi?
Z úplných rodin s jedním dítětem mělo 6,2 procenta měsíčně přes 31.650 Kč na osobu, zatímco deset procent méně než 10.500 Kč měsíčně, což bylo ještě docela dobré.
A co neúplné rodiny? Tam patřili mezi ty nejchudší, s příjmy pod 10.500 Kč měsíčně, každá třetí samoživitelka nebo samoživitel s jedním dítětem, a skoro polovina samoživitelů se dvěma dětmi. A když měl samoživitel děti tři? Pak byl skoro jistě mezi lidmi nemajícími v průměru víc než 12.740 Kč na osobu a měsíc.
Takže se potvrzuje i nadále, že děti jsou luxus. A po finanční stránce se je nevyplatí mít. A je tedy jedině štěstí, že nejde vždy jen o peníze. Protože to bychom pak velice rychle vymřeli.
