Kdyby člověk přestal vnímat okolní realitu a udělal si obrázek pouze na základě toho, co je dnes v naší zemi slyšet pomalu na každém kroku, dospěl by k přesvědčení, že jsme zemí, kde si malá skupinka zrůd uzurpovala moc a prostý lid umírá hlady. Představil by si zřejmě nějakou rozvojovou zemi, kde bezprizorní chudáci dnes a denně bojují o holou existenci, zatímco uzurpátoři moci dělají vše pro to, aby se takovým nebožákům žilo ještě hůř.
A kdyby pak někdo takový otevřel oči a začal realitu vnímat? Musel by ty oči nejspíš valit. A možná by mu dokonce vypadly z důlků. To jak by viděl rozdíl mezi tím slyšeným a viděným. Protože lidé si tu možná skutečně nevydělávají zase až tak moc, ale na druhou stranu je tu spousta způsobů, jak se neocitnout v chudobě. Tedy v té skutečné chudobě, ne v tom, co za ni považují nemakačenkové nebo lidé, kteří neumějí s penězi zacházet.
Co tu máme?
- Kdo pracuje, má ze zákona nárok na alespoň minimální mzdu, jež by mu měla stačit na základní existenční potřeby.
- Kdo odpracoval v uplynulém období předepsaně dlouhou dobu, má nárok na podporu v nezaměstnanosti.
- Kdo onu dobu neodpracoval nebo jinak nesplňuje podmínky pro získání podpory, má nárok aspoň na jiné sociální dávky, které mu musí zajistit aspoň existenční minimum.
- Kdo má odpracovaná léta a dosáhl aspoň předepsaného věku, má nárok na důchod. Nebo i na předčasný důchod nebo předdůchod.
- Kdo nemá příjem odpovídající předpisům týkajícím se ceny bydlení, má nárok i na příspěvek nebo doplatek na bydlení.
- A kdo se ocitne v nečekané nouzi, mívá nárok i na jednorázovou pomoc v hmotné nouzi.
Takže je o našince vlastně velice dobře postaráno. Tito pochopitelně nemusí vést bohatý život, ale mají své jisté. Což na tomto světě rozhodně není samozřejmost. A jestli to nestačí? Pak je tu jistě i další možnost, jak získat pomoc. Na kterou jsem výše v onom výčtu zapomněl. Protože já nic z toho nečerpám. A tudíž nevím, co všechno mi ještě uniklo.
