Když se zrodily odbory, bylo jejich úlohou sdružovat a chránit pracující lidi před přehnaným vykořisťováním a chudobou. Byly to tedy odbory, kdo sehrával v životech mnoha lidí významnou roli. Nebýt jich, kdo ví, co by si prostý lid nejednou počal.
Za socialismu pak tyto vlastně pozbyly svůj smysl. V případě monopolní komunistické vlády, kdy bylo všechno nadiktováno shůry a nikdo se rozhodnutím vrchnosti nesměl protivit, neměly tyto vlastně svůj smysl a byly jenom nástroji vůle vlády. A lidé mnohdy jenom platili členské příspěvky a dostávali karafiáty k MDŽ a bonboniéry před Vánocemi, jinak nic.
A dnes? Dnes už jsou odbory pro mnohé z nás spíše přežitkem a nesmyslem, než něčím, co by bylo ku prospěchu i někomu jinému než jen odborovým bossům. Protože kolik akcí odborů z posledních let pamatujete? A kolik jich vedlo k nějakým skutečně pozitivním výsledkům? A ani nějaké zjevné zákulisní výsledky nejsou okem běžného člověka viditelné.
Českomoravská konfederace odborových svazů má sice asi 270.000 členů a je nejsilnější odborovou strukturou u nás, ale čeho dosáhla? Poslední protest školských odborů se odehrál v listopadu loňského roku a nepřinesl žádný efekt, jak se dobře ví. A jinak? Pranýřují se tu sice příjmy státních zaměstnanců, které jsou vzhledem k inflaci z minulé doby příliš nízké, ve veřejné správě si prý lidé pohoršili na platech o dvacet procent a zejména lidé v první platové tabulce na to doplatili nejvíce, ale ani v soukromém sektoru to nebylo o moc lepší.
A tak se prý ČMKOS hodlá nyní věnovat privátnímu sektoru stejně jako sektoru veřejné správy a služeb. Odbory slibují hlavně boj za vyšší platy ve veřejné sféře a za zvýšení základních platových tarifů. Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Středuly by měly platy státních zaměstnanců narůst o patnáct procent. A dost možná by se mělo přidat i panu Středulovi samotnému. Aby měl na placení členských příspěvků odborům, na které asi donedávna neměl. Protože proč by je jinak neplatil a dosáhl tak dočasného vyhazovu?
