Pokud se v našich životech dostalo v uplynulém roce něco skutečně nízko, je to reálná hodnota našich příjmů. Ta klesla vlivem inflace za celý loňský rok v průměru o více než osm procent, a kdyby si tak lidé i navzdory tomuto poklesu chtěli žít stejně jako předtím, potřebovali by si v loňském roce vydělat o 170 miliard korun víc. Což se ale nestalo, a tak nezbývá často jiné řešení, než si utáhnout opasek, najít si zaměstnání navíc nebo si případně vzít aspoň půjčku.
Není tedy ani trochu divu, že má každý čtvrtý zaměstnanec kromě hlavního pracovního poměru ještě i přivýdělek a dalších více než dvacet procent z nás o tomto uvažuje. Přičemž tu jde právě hlavně o nízkopříjmovou část našeho obyvatelstva, které se vede nejhůře a pro niž je to často jediné východisko z nouze.
Ovšem i v případě přivýdělků je tu problém. A to ten, že není žádoucích brigád, kde by si lidé mohli přivydělat, dost. A tak leckdy není čím kompenzovat pokles reálné mzdy.
Každý zaměstnanec by si tedy potřeboval přivydělat k loňské mzdě v průměru čtyřicet tisíc korun, aby si udržel dřívější životní standard. A ti, kdo si loni o oněch čtyřicet tisíc nepolepšili, se tak dostali se svou kupní sílou na úroveň, již jsme tu měli v roce 2018.
Hlavní problém, který nás sužuje, je jak známo drahota v oblasti energií. Už roku 2021 trpělo energetickou chudobou, tedy situací, kdy člověka enormně zatěžují vysoké ceny energií, 910.000 lidí, a po loňském významném zdražování je situace ještě daleko horší. Tento problém pak doléhá hlavně na rodiny s dětmi žijící v nezateplených nájemních bytech, trpící navíc i rostoucími nájmy, a důchodce, jichž má problém tohoto druhu 310.000.
A znamená to problém nejen pro dotyčné chudáky, ale do značné míry i pro zbytek lépe situované společnosti. Protože vlivem rostoucí chudoby roste třeba i kriminalita, alkoholismus a rozvodovost. A to nás také nemůže těšit.