Zatímco bylo dříve poměrně běžné schovávat si peníze do nejrůznějších skrýší a zatímco je ještě i docela nedávno nemělo smysl ani někam ukládat, protože po většinu posledních let nebylo možné počítat se skoro žádnými nebo dokonce vůbec žádnými úroky, kvůli nimž by se vyplatilo peníze někam vložit, dnes už tomu tak není. Inflace zapracovala a kvůli její výši už mnozí z nás prozřeli a pochopili, že má-li jim vůbec něco z reálné hodnoty úspor zbýt, je potřeba zvolit nějaký co nejlépe úročený produkt našeho finančního trhu.
Jistě, ani ti nejšťastnější z nás nemohou počítat s tím, že by našli spořicí nástroj, na kterém by si mohli finančně přilepšit, tedy zvýšit hodnotu svých úspor, ale každé procento je dnes dobré. I když jenom zmenšuje ztrátu, jíž spořivý člověk nevyhnutelně dosáhne.
A protože si jenom málokdo troufne riskovat a investovat, a protože ani investice vesměs nepřinášejí tolik žádoucí zhodnocení, není se co divit tomu, že roste popularita spořicích účtů. Protože ani ty nejsou nijak přehnaně úročené, ale i ty aspoň nějaké trochu obstojné úroky přinášejí a zároveň je tu pro našince tak důležitá jistota, že jde o pojištěné vklady a každý tak nakonec dostane to, co je mu přislíbeno. Přinejmenším do výše ekvivalentu sta tisíc eur.
Aspoň relativně moudří lidé tedy vkládají peníze, které nebudou určitou dobu potřebovat, právě do spořicích účtů. Řádově dvě třetiny z našinců už nějaký ten spořicí účet mají. A byť pochopitelně míváme i nějakou tu hotovost doma, jde vesměs jen o menší částky na běžné výdaje. Prý jenom necelé procento z nás má doma v hotovosti přes sto tisíc, zatímco více než třetina z nás nemá víc než pět tisícovek.
Prostě je vklad do banky, stavební spořitelny nebo družstevní záložny sázkou na jistotu. Tam se peníze neztratí, tam je majiteli nikdo neukradne. A to vzbuzuje u lidí oprávněnou důvěru v ony finanční instituce, jimž dnes důvěřuje 89 procent z nás Čechů. A čím více to hodí na úrocích, tím spíše na to slyšíme.