Kritici sice namítají, co všechno jsme dokázali v minulosti vyrábět, zatímco dnes už je to minulostí, jenže soudní lidé chápou, že tomu tak obvykle muselo být. Kdybychom chtěli udržet nejednu z tehdejších výrob, museli bychom ji stejně jako tehdy významně dotovat, a to z toho, co se vyplácí, takže bychom tím jenom škodili tomu, co má budoucnost. A navíc je otázkou, jestli by to u nás pak aspoň někdo kupoval, maje už na výběr mezi tím naším a cizím.

A co se zmíněné výroby týká, je často slyšet hlas kritiků, kterým se nelíbí, že jsme se stali jenom pouhou montovnou Evropy, namísto abychom se stali něčím lepším. Jenže si takoví kritici často nechtějí nebo neumí připustit, proč tomu tak je. Že to nezávisí na těch ze západu, kdo skoupili naše továrny a nutí nás v nich pracovat, že nás nikdo ze západu zlotřile neutiskuje. Že bychom měli být dotyčným spíše vděčni za to, že tak učinili. Protože vozili byste se ještě dnes hrdě ve svých Favoritech? Jezdili byste s nadšením na Esce nebo Pionýru? Dívali byste se s nadšením na naše primitivní první barevné televizory nebo dokonce ještě na ty černobílé? A podobných příkladů by bylo víc.

Za mnohé z toho, co tu máme, vděčíme prostě západním investorům. Bez nichž bychom možná neměli už ani to. Za mnohé vděčíme dotacím a další ekonomické pomoci z téže světové strany. A že jsme prý pouhou ‚montovnou Evropy‘? Možná ano. Ale není na čase si konečně přiznat, že si za to můžeme do značné míry sami? Nemůžeme přece doufat, že nám západ zaplatí všechno, protože jsme byli po čtyři desetiletí jen jeho chudí sousedé. A že od nás odcházejí ty nejlepší mozky právě tam? Pak se ptejme jich, proč nezůstanou radši doma a nepozdvihnou naši zemi. Proč jsou jim tamní větší příjmy a pracovní podmínky milejší než my.

Příspěvek Proč oni ano a my ne? pochází z FAHD

A na co konkrétně by se mělo u půjček myslet? Kdybych si ji bral já, určitě bych nezapomněl na to následující:

1. Zeptal bych se sám sebe, zda to, na co si chci půjčit, skutečně potřebuji natolik, že pro to risknu i utahování si opasku při splácení půjčky nebo problémy, které nevyhnutelně nastanou, pokud mi něco nevyjde a nebudu schopný splácet nebo budu potřebovat půjčku ještě víc než teď.
2. Určitě bych si nedal pokoj, dokud bych neměl jistotu, že jsem u zvolené půjčky přečetl a pochopil všechno, včetně příloh a toho, co je tu napsáno někde na okraji nějakým nevýrazným a malým písmem.
3. Zeptal bych se sám sebe, zda mám skutečně jisté takové příjmy, jež budou ke splácení potřeba, a zda mám zaměstnání nebo jiný příjem jistý po celou dobu onoho splácení.
4. Položil bych si otázku, jestli by nebylo lepší si peníze, jež bych zaplatil jako úroky a další poplatky, nechat a využít na něco pro sebe.
5. A také bych si zjistil, jakou má poskytovatel takové půjčky pověst. Protože tu jsou i ti, od nichž se dá očekávat ledacos, jen to dobré ne.

A až po důkladném zvážení všech pro a proti bych se rozhodl, zda mi ona půjčka stojí nebo nestojí za to, abych si ji vzal. A pokud ano, šel bych se ještě zeptat manželky. Protože ta má přece vždycky pravdu.

Příspěvek Nad půjčkou přemýšlejte pochází z FAHD

Záviděli jsme těm cizincům, co si u nás mohou za své peníze dovolit. A také jsme jim záviděli jejich tvrdou měnu, po níž u nás byla neustále nedostatečně uspokojovaná poptávka. Bylo tehdy docela běžné, že kdo se chtěl mít lépe, obracel se na známé s příbuzenstvem v cizině nebo na veksláky a kupoval od nich ony cizí peníze za ceny horentní vzhledem k tomu, co jsme si u nás ve státním sektoru vydělávali. Brali jsme takové cizí peníze všemi deseti, i když jsme současně nadávali na to, jak to není fér. Jak by měla být třeba západoněmecká marka v porovnání našich a jejich průměrných výdělků za tři koruny, a ne za dvacet, případně dolar za pět korun, a ne za třicet. Ale nebylo nám to nic platné. Mohli jsme být rádi, pokud jsme takové cizí peníze chtěli a současně i někde sehnali.

Po sametové revoluci se zřejmě ještě přitvrdilo. Konvertibilní měny jsme si sice už mohli koupit, nejdřív v limitovaném množství a následně už v množství libovolném, ale kolik jenom kolem toho bylo zlé krve! Jak my obětujeme pro nás ohromné peníze, abychom se v cizině cítili jako žebráci, zatímco ti ze západu u nás nakupovali jako diví. Kolikrát jsme jenom slyšeli, že se má kurs konvertibilních měn zkorigovat v náš prospěch a neprospěch cizinců, jinak nás tito nakonec vyžerou a na nás už tu nic nezbude! Ale trh byl trh, a tak se nic nezměnilo.

A až o hodně později jsme se s panující situací smířili. Ceny se srovnaly, příjmy lidí do značné míry také. A tak jsme se i při podobně nepříznivých kurzech měn jako kdysi se situací smířili. A to je dobře. Někde se se svými penězi cítíme i nadále chudí, někde se ale máme lépe než místní obyvatelstvo. A díky tomu už nám moc nevadí, že o směně peněz rozhoduje trh.  Ne to, co by si přál někdo, kdo se bojí, že nás cizinci ‚vyžerou‘.

Příspěvek Nebylo to prý fér pochází z FAHD

• Platíte v obchodech zásadně nebo převážně platební kartou? Chápu, že je to pohodlné, chápu, že vám to může přijít i bezpečnější, zejména hrozí-li, že byste mohli přijít o hotovost. Ale nechte toho. A plaťte hotovými penězi. To totiž není jenom nějaké pípnutí. Tady musíte počítat. A když uvidíte skutečné peníze, spíše vás to přiměje k tomu, abyste neutráceli za zbytečnosti.
• Nakupujete ve slevě? Pak se nedívejte (jen) na to, o kolik procent nebo korun byl daný výrobek zlevněn. Dívejte se hlavně na to, kolik právě stojí, a zvažte, zda vás tato cena uspokojuje. I to zlevněné může být a často bývá zbytečně drahé.
• Než si vezmete nějaké zboží, poohlédněte se kolem. Možná leží v tomtéž regále něco velice podobné, ale cenově výhodnější.
• Nakupujte velmi rychle nebo velmi pomalu. To znamená, že buď poberete jenom to, co vážně potřebujete, a nenecháte se zlákat ničím dalším, co jste si neměli v úmyslu pořídit, nebo budete mít dost času na to, abyste se nad koupí něčeho zamysleli a posoudili, zda je to důležité, a také abyste postřehli, neberete-li si náhodou něčeho zbytečně moc.

Já to tak aspoň dělám. A díky tomu si už po spoustu let udržuji přebytek peněz, aniž bych si moc vydělával nebo vyhrával ve Sportce.

A jestli to vyzkoušíte, ale nebude to fungovat? Pak bych pro vás měl ještě jedno doporučení. Jděte pracovat nebo pracujte líp. To má totiž často na finanční poměry lidí ten největší vliv.

Příspěvek Necháte si poradit? pochází z FAHD

A jak se takové peníze směňují? Ve hře tu je více faktorů. A ten, který převládá dnes, se liší od toho, jaký byl v našich končinách v minulosti.

Za socialismu byly kurzy měn, které se u nás daly vyměnit, stanovovány obvykle tak, aby si lidé ve východním bloku mohli koupit v každé zemi totéž za zhruba stejnou cenu. Aby nikdo přejezdem hranice náhle nezbohatnul nebo nezchudnul. A co se měn kapitalistických zemí a Jugoslávie týkalo, byly tyto určovány pro cizince tak, aby se u nás necítili tak bohatí, jak by při tržní hodnotě svých peněz byli, a našinci k tomuto kurzu platili navíc hodně mastnou přirážku ‚na podporu cestovního ruchu‘, u níž ale šlo obvykle jen o to, vyždímat z nich peníze a znesnadnit jim cestování do zemí považovaných za nepřátelské. Případně aby si takoví lidé nenakoupili v cizině nebo v Tuzexu levně něco, co se v plánovitém hospodářství prodávalo jako luxusní draho.

A dnes? Dnes jde hlavně o to, aby se v žádné zemi nehromadily ani tu nežádoucně nechyběly potřebné cizí peníze. Takže je kurs stanovován tak, aby byla vzájemná bilance co nejvyrovnanější, aby peníze plynule přetékaly z jedné země do jiné. Aby se vyplácely obchodní a finanční transakce i jedněm, i druhým.

Ale na tom, jak vzniká kurs měn, nám obyčejným lidem vlastně tolik nesejde. Hlavní je, abychom dostali cizí peníze za cenu, která nám vyhovuje. Za kterou se máme v cizině tak dobře, jak je to žádoucí.

Příspěvek Peníze se někdy mění pochází z FAHD

Mělo by to tak být. Ale lidé to zjevně podceňovali a podceňují. Hlavní je pro ně mít peníze. A co se stane v budoucnu, to je moc nepálí nebo jim je to i vysloveně jedno. A náš stát byl v této souvislosti natolik hodný, že nejen že nevzkázal lidem, kteří své splátky nezvládají, ať si to ‚vyžerou‘, ale dokonce jim svým rozhodnutím i poněkud pomohl. A to tím, že bylo rozhodnuto, že finanční ústavy poskytující půjčky musí dost dobře prověřit u žadatelů jejich schopnost splácet. Aby se nedostali k půjčkám ti, kdo zjevně nemají šanci je zvládat.

Banky tak činí. A činí tak i nebankovní společnosti, pro které to především v minulosti typické moc nebylo. Každý se stará o to, jaké má který žadatel příjmy, kolik mu zbývá po odečtení jeho běžných výdajů a podobně.

Lidé jsou ale různí. A některé finanční ústavy také. A tak i navzdory všemu přetrvala praxe, že se někdy půjčuje i těm, u nichž je schopnost splácet sporná. A když pak někdo nedostál svým závazkům, protože nemohl? Někdo byl odírán, seč to jenom šlo, někdo přicházel o zastavený majetek, někde zaplakali ručitelé, někdy došlo na exekuce. Než přišli takoví lidé na vlastně jednoduchý trik. Když nebyli schopni splácet, prostě obvinili finanční ústav, u kterého si půjčku vzali, že neprověřil jejich žádost dostatečně a půjčil jim, i když jim půjčit neměl. A bylo na onom ústavu, aby prokázal opak. Pokud totiž ne, získal dlužník možnost splatit mu jen tolik, kolik si půjčil, bez dohodnutých úroků, poplatků a případně i sankcí.

Skvělý způsob, jak si levně půjčit. Způsob, který se prý v dnešní době docela úspěšně využívá. A doufám, že s tím ti nahoře něco udělají a svou benevolenci omezí. Jinak totiž hrozí, že přijdou finanční ústavy o zdroj svých příjmů. Nebo budou preventivně prověřovat žadatele tak přísně, že už jen tak někdo půjčku nedostane.

Příspěvek Snad se ten trik nerozšíří pochází z FAHD

Především se říkalo, že jde hlavně o blaho lidu. A lid musel samozřejmě jíst. A tak se dotovaly potraviny, aby byly levné. Nebo – vzhledem k tehdejším platům – aby nebyly příliš drahé a lidé si je mohli dovolit. A jak se tyto potraviny (stejně jako další naprosto nezbytné věci) dotovaly? Jednoduše. Evropská unie tu nebyla, a tak se prostě prodávalo za přemrštěné ceny to, co se považovalo za zbytečný luxus, a takto získanými penězi se pak podporovalo to nezbytné. Takže jsme jedli levně za cenu toho, že tu byla drahá auta, elektronika a podobně.

Po sametové revoluci to vypadalo, že podobná praxe skončí. Že vznikne tržní společnost, ve které si na sebe bude každý sám vydělávat a ceny se tak budou odvíjet od nákladů, které se s výrobou a obchodem spojovaly. Ale dodnes se tak vlastně nestalo. I dnes se dotuje. A je to dobře nebo špatně? Jak se to vezme.

Je skutečností, že by si nikdo neměl přilepšovat na úkor někoho jiného. A že by se tedy neměly peníze, které vydělal jeden, jenom tak dávat někomu jinému, kdo potřebuje podpořit nebo zvýhodnit svou nabídku. Ale zároveň je jasné, že se někdy nelze dotacím vyhnout ve vyšším zájmu. A to tehdy, když by třeba naše výrobce převálcovala zahraniční konkurence a my se tak stali zcela závislými na cizině v něčem, v čem si podobnou závislost nemůžeme dovolit. Je tu potřeba dejme tomu určitý stupeň potravinové soběstačnosti, abychom se jednoho dne neocitli bez některých důležitých potravin a nečelili tak klidně i vydírání ze strany cizích dodavatelů, kteří by mohli zneužít naší bezmoci k obohacení se.

Ale někdy je mi smutno z toho, jak to někdy s takovými dotacemi vypadá. Třeba když si mocní přihrají neodůvodněně ‚malou domů‘. Jak třeba před pár dny definitivně potvrdil u jedné hodně známé osoby z našich řad i soud.

Příspěvek Dotace jsou někdy potřeba pochází z FAHD

A kdyby pak někdo takový otevřel oči a začal realitu vnímat? Musel by ty oči nejspíš valit. A možná by mu dokonce vypadly z důlků. To jak by viděl rozdíl mezi tím slyšeným a viděným. Protože lidé si tu možná skutečně nevydělávají zase až tak moc, ale na druhou stranu je tu spousta způsobů, jak se neocitnout v chudobě. Tedy v té skutečné chudobě, ne v tom, co za ni považují nemakačenkové nebo lidé, kteří neumějí s penězi zacházet.

Co tu máme?

• Kdo pracuje, má ze zákona nárok na alespoň minimální mzdu, jež by mu měla stačit na základní existenční potřeby.
• Kdo odpracoval v uplynulém období předepsaně dlouhou dobu, má nárok na podporu v nezaměstnanosti.
• Kdo onu dobu neodpracoval nebo jinak nesplňuje podmínky pro získání podpory, má nárok aspoň na jiné sociální dávky, které mu musí zajistit aspoň existenční minimum.
• Kdo má odpracovaná léta a dosáhl aspoň předepsaného věku, má nárok na důchod. Nebo i na předčasný důchod nebo předdůchod.
• Kdo nemá příjem odpovídající předpisům týkajícím se ceny bydlení, má nárok i na příspěvek nebo doplatek na bydlení.
• A kdo se ocitne v nečekané nouzi, mívá nárok i na jednorázovou pomoc v hmotné nouzi.

Takže je o našince vlastně velice dobře postaráno. Tito pochopitelně nemusí vést bohatý život, ale mají své jisté. Což na tomto světě rozhodně není samozřejmost. A jestli to nestačí? Pak je tu jistě i další možnost, jak získat pomoc. Na kterou jsem výše v onom výčtu zapomněl. Protože já nic z toho nečerpám. A tudíž nevím, co všechno mi ještě uniklo.

Příspěvek Asi žiji v jiné zemi pochází z FAHD

Pořídit si v dnešní době dejme tomu e-shop není nic složitého. A obchodovat s využitím nějakých zprostředkovatelů je ještě snadnější, o nabídkách na sociálních sítích už ani nemluvě. A proto je tak důležité uvažovat nad každou nabídkou. A na co si dát pozor především?

• Jsou prodávající, kteří vyžadují za to nabízené platbu předem. A v takovém případě je záhodno zjistit si reputaci někoho takového. Ne každý, kdo dostane zaplaceno, později pošle to, co slíbil, a někdo třeba také nepošle nic. A získávání podobných plateb zpět pak může být hodně komplikované, ne-li přímo nemožné. Takže bych důvěřoval obchodníkům, kteří jsou známí a působí zde dlouho a s dobrými recenzemi. A ty, kdo jsou nějak pofiderní, bych preventivně ignoroval.
• Některé nabídky jsou v tržním prostředí zákonitě dražší a některé levnější. A je jasné, že jsou atraktivní hlavně ty levnější. Ale pozor! Zejména ty přehnaně levné nabídky zavánějí nějakým podvodem. Takže od nich ruce pryč.
• Zrovna tak je záhodno zajímat se i o kontaktní údaje toho, kdo po nás chce peníze. Není-li tu třeba uvedena adresa, ale jen P. O. Box, i to o něčem svědčí, stejně jako když je tu dejme tomu jenom e-mail nebo telefonní číslo.

A podobných potenciálních rizik je tu ještě daleko víc. Takže si určitě dávejte pozor na to, s kým na internetu obchodujete nebo s ním chcete mít nějak jinak do činění. Každá chyba se tu může draze vymstít. A to i doslova draze.

Příspěvek Není všechno zlato, co se třpytí pochází z FAHD

Zrovna tak se ví, že osloví-li nás někdo s tím, že náš blízký potřebuje zoufale neodkladnou finanční pomoc a máme mu ji poslat/přinést/dát někomu, kdo si pro ty peníze přijde, nemáme mu vyhovět. Protože i tady jde v naprosté většině případů o pokus o podvod. A daleko lepší než poslat peníze je poslat na dotyčného podvodníka policii.

Notoricky známé je i to, že nemáme nikomu sdělovat přihlašovací údaje do svého internetového bankovnictví nebo mu poskytovat údaje ze své platební karty. A to ani když jde o web, který se tváří přesně jako ten naší banky. Ne nadarmo banky i ve své internetové komunikaci vždycky zdůrazňují, že ony podobné informace nikdy nevyžadují a ani e-maily neradí, jak je nutné peníze z ohroženého účtu poslat na nějaký účet jiný, prý bezpečný.

A stejně tak nesmíme podléhat ani e-mailům, které jsou v přesně opačném duchu. Když nám někdo nabízí, že nám na účet převede velkou sumu peněz a pouze výměnou za to, že mu takto umožníme vyvést peníze odjinud, vesměs z pochybné ciziny, nám dá tučnou provizi, ani když nám někdo oznamuje, že nám bohatý a neznámý cizinec odkázal ve své poslední vůli velké peníze, které nám mají být na účet poslány, nedočkáme se zbohatnutí, ale právě naopak. Buď z nás vytáhnou informace a peníz z účtu nám vyberou, nebo se staneme součástí pračky špinavých peněz, což je trestné, i kdybychom o tom neměli ani potuchy.

Takže jde-li na internetu o peníze, buďte vždy opatrní. Ten, kdo tu člověka obere, se těžko hledá, a návratnost zmizelých peněz je krajně nejistá.

Příspěvek Jednejte s rozumem pochází z FAHD