Za mých mladých let bylo všechno naplánované na dlouhou dobu dopředu. Obvykle se sice plánovalo jenom na pětiletky, ale co se starobních důchodů týkalo, vědělo se vždy, v kolika letech půjdeme na zasloužený odpočinek. Všichni to měli státem garantované, a jedinými výjimkami tu bylo to, že se věk pro odchod do důchodu snižoval u žen v závislosti na počtu jejich dětí. Jinak tu bylo všechno jasné.
Lidem se tehdy sice nelíbilo, že jsou důchody nižší než v produktivním věku pobírané platy, říkalo se, že se přece člověku ve chvíli, kdy odejde do důchodu, rázem nesmrští žaludek a mělo by se tedy brát víc, ale nestěžovali jsme si. Jednak jsme byli rádi, že máme tu jistotu, a jednak si nebylo kde stěžovat. A také si nebylo rozhodně radno stěžovat.
A tak jsme tehdy často potají záviděli důchodcům zpoza železné opony, ale se skutečností jsme nemohli nic dělat. Aspoň bylo co jíst, kde bydlet a čím třeba krmit ptáčky v parku. A když to někomu nestačilo, stal se klidně prduchem, tedy pracujícím důchodcem, a vydělával si dál, protože i o takové pracovní síly byl nemalý zájem.
Kdežto dnes… Co nám z těch dob zbylo dodnes? Vlastně asi jenom ta závist při pohledu na to, kolik berou i dnes důchodci v zemích, jež byly kdysi za dnes už dávno padlou železnou oponou. Protože jak ze zveřejněných údajů vyplývá, jsou na tom finančně nejlépe důchodci v Norsku, kteří dostávali v roce 2022 v přepočtu na naši měnu přes 46.000 Kč. Což je daleko více, než kolik dnes pobírají naši důchodci, mající v průměru jen necelých devatenáct a půl tisíce měsíčně, a to dokonce po valorizaci a přidání výchovného.
Na druhém místě za zmíněnými Nory byli v roce 2022 Švýcaři se skoro čtyřiačtyřiceti tisíci a Američané s více než osmatřiceti tisíci korun.
A co se týká pravděpodobnosti, že nebudou o hladu, byli na tom nejlépe v Norsku, Rakousku a Francii, kde byl nejlepší poměr důchodů a cen potravin.
Ale buďme rádi. Aspoň na tom nejsme jako na Ukrajině, v Moldavsku, Albánii a Bělorusku. To bychom si teprve zoufali!