Jak známo, jsme sociální stát. Což znamená, že tu není každý jenom sám svého štěstí strůjcem, že se tu můžeme v případě, že se nám nevede nijak valně, spolehnout na pomoc shůry, jmenovitě od státu.
Když na tom nejsme finančně nejlépe, když je naše finanční situace horší, než jaká by minimálně měla být, můžeme někdy automaticky a někdy na požádání počítat s tím, že nám bude pomoženo. Že dostaneme něco z docela široké škály potenciálně nám k dispozici jsoucích sociálních dávek. Plus se politici starají o to, aby se taková pomoc aspoň v rámci možností i zvyšovala, pokud je to zrovna potřeba.
A tak i dnes máme na výběr z dostatku různých dávek a tyto jsou valorizovány. Jak k tomu došlo naposledy počátkem letošního roku.
Od začátku roku 2023 například vzrostly přídavky na děti o dvě stovky měsíčně. A kvůli zvýšení životního a existenčního minima se zvedly i jiné dávky stejně jako počty lidí, kteří na aspoň některé z nich dosáhnou.
Vzrostly například i příspěvky na bydlení pro ty, jež vyjde bydlení na víc než třicet procent jejich příjmů, porodné stouplo o stovku, okamžitá finanční pomoc při odstraňování následků přírodní katastrofy může být až 72.900 Kč, vzrostly příspěvek při pěstounské péči pro nezprostředkované pěstouny, příspěvek na mobilitu, maximální příspěvek na pořízení svislé zdvihací nebo šikmé zvedací plošiny…
Což je takříkajíc slušnost. Protože ceny rostou, a kdyby měli lidé s nízkými příjmy zvládat dejme tomu osobní asistenci, pečovatelskou službu, dětské skupiny, bydlení a topení i tuhými palivy, kdo ví, jak by dopadli.
Máme tak garantované životní a existenční minimum a to, co se od tohoto odvíjí. Každý tak má zaručeno 4.860, respektive 3.130 korun na samostatně žijící osobu a odpovídající peníze při větším počtu osob v domácnosti. A nejen to.
A je dobře, že nenecháme nikoho z nás jen tak padnout na úplné dno. I když je zároveň smutné, kolik lidí na tuto pomoc spoléhá. A při své lenosti třeba dobře ví, že je lepší být ‚na podpoře‘, než jít někam pracovat.