Není vyloučeno, že v době, kdy budete číst tyto řádky, bude situace trochu odlišná, jisté je však to, že to zásadní, o čem tu bude řeč, bude stále platné. Protože jsou skutečnosti, které se nedají změnit v krátkém časovém horizontu, a jsou i neměnné pravdy, se kterými se zkrátka nedá hnout, ani kdyby se lidé snažili sebevíc.…
Bez ohledu na to, kolik si našinec vydělává nebo ke kolika penězům přichází nějakým jiným způsobem, je skutečností, že chce mít obvykle ještě víc. Že mu jeho peníze, jakkoliv třeba i velké, nejednou nepřipadají dostačující a on se tak v myšlenkách zaobírá tím, jak by své jmění ještě rozhojnil. A na podobných úvahách vlastně není nic…
Není ničím neobvyklým a nenormálním, že se lidé mezi sebou porovnávají. Že pohlížejí na ty ostatní a hodnotí tyto, načež zjišťují, zda jsou na tom oni také tak nebo se odlišují. Kritérií pro podobné srovnávání se najde dost a dost. A mezi parametry, jež se dají porovnávat nejsnáze a jež se také nejochotněji používají, patří…
To, že nemá člověk peníze na všechno, co by si jenom usmyslel si pořídit, není nic neobvyklého. Naopak, je to docela běžná realita, kterou je nezbytné akceptovat. Protože lidé chtějí víc a víc, ovšem ani ti nejpřičinlivější nejsou obvykle schopni pracovat natolik hodně a efektivně, aby si na to vydělali. A tak se zkrátka musí…
Jenom slepý by si doposud nevšimnul, že se ekonomika našeho státu hroutí jako domek z karet. Jenom ten, kdo neumí počítat, by nevěděl, že se finanční situace většiny našinců notně zkomplikovala a že máme nejednou hodně hluboko do kapsy, že máme často jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. A ještě horší je to v tom, že není…